Jakou cenu by měl život, za který by nebyl ochoten zemřít?

„ Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „ Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně.

Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mě a pro evangelium, zachrání jej.

Co prospěje člověku, získá- li celý svět, ale ztratí svůj život?

Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? „

Rodina. Přesvědčení. Láska. Přátelství. Víra.

Obětoval se pro svého bratra.

Zemřel pro svou vášeň.

Muslim, který zemřel pro zastání se křesťanů.

"Jakou cenu by měl život, za který by nebyl ochoten zemřít? "(André Malraux, Lidský úděl)

Pro co byste byli schopni zemřít? A byli byste schopni? Jasný, nejste v té situaci, nevíte jak byste reagovali. Ale dokážete si sami v sobě urovnat hodnoty toho žít, i když s ohnutým hřbetem, nebo hrdě zemřít? Co je pro vás důležitější?

A kvůli čemu chcete žít?

Tato poslední otázka nám dost komplikuje rozhodnutí otázky první. I když jsem ochotna za něco bojovat a klidně za to v co věřím i padnout, je tu něco dalšího, pro co žít. Nebo i to samé. Jsem ochotna bojovat za své přesvědčení, za svůj názor a chci bránit svůj svět. Ale není pro mě nemít pocit, že bych tím v podstatě zradila rodinu, opustila ji a nechala samotnou v té nešťastné situaci důležitější, než rovná záda?

Zajímavé je, jak rychle se z otázky „Kvůli čemu chci žít?“ může změnit na „Pro co bych byla ochotna zemřít?“. V jeden moment pro něco žiji. Jsem tomu naprosto oddaná a naplňuje mě to. A najednou přijde okamžik, kdy se musím rozhodnout. Mám vše, pro co jsem žila ztratit a nechat se pokořit, nebo si za tím stát za tu nejvyšší cenu? Vždyť jsem pro to tak bojovala. Nepřijde jednou okamžik, po letech mého pokoření na kolenou, kdy bych měla šanci situaci zvrátit? Nebo je ta šance zrovna tato chvíle a mé rozhodnutí může vše změnit? (A v případě života blízkého člověka- v té chvíli asi zasáhne silný instinkt. Zachránit ho. Nebo se o to alespoň pokusit. Nikdo nechce žít s pocitem, že ho mohl zachránit a ani se o to nepokusil.)

Ty dvě otázky se mohou někdy zdát jako stejné, jen jinak položené. Ale naše rozhodnutí z nich dělají otázky odlišné.

Lidé se snaží svůj život něčím naplnit, dát mu nějaký smysl, aby si na smrtelné posteli mohli říct :“ Ano, dělal jsem to správně. Naplnil jsem svůj život správnou snahou.“. Člověk se bojí umírání s výčitkami. Je důležité i pro prožití celého života si stanovit, pro co chceme žít a snažit se se nezradit. Alespoň ne moc. Prázdný život uspokojí málokoho a neriskujte. Vy mezi ně patřit nemusíte.

Kdo ví, jestli se zrovna my budeme muset rozhodnout, jestli jsme pro něco ochotni zemřít, ale jednou budeme mít třeba čas rekapitulovat a velmi litovat něčeho, co jsme nedělali nebo dělali, asi nebude to nejlepší.